Epilepsie u psů: co by měl vědět každý chovatel
Epilepsie patří mezi nejčastější neurologická onemocnění u psů. Přesto kolem ní koluje řada nejasností a mýtů. Pro chovatele je důležité rozumět základním principům, protože epilepsie se často objevuje u mladých zvířat a může ovlivnit nejen zdraví jednotlivce, ale i chovný program.
Co je epilepsie?
Epilepsie je onemocnění mozku, při kterém dochází k opakovaným záchvatům způsobeným abnormální elektrickou aktivitou nervových buněk. Jaké jsou druhy epilepsie?
- Idiopatická epilepsie – vzniká bez prokazatelné příčiny, často má genetický podklad.
- Symptomatická (sekundární) epilepsie – záchvaty jsou důsledkem jiné nemoci (např. nádoru, zánětu, otravy, poranění).
U psů se idiopatická epilepsie vyskytuje nejčastěji, obvykle mezi 1.– 5. rokem věku.
Jak poznat epileptický záchvat?
Typickým projevem je tzv. generalizovaný záchvat – pes náhle ztrácí vědomí, padá na bok, křečovitě škube končetinami, může slinit, pomočit se nebo kňučet.
Méně nápadné jsou parciální (ohniskové) záchvaty, kdy dochází např. k záškubům jen jedné části těla, neobvyklému chování, nelogickému běhání či „zírání do prázdna“.
Po záchvatu bývá pes dezorientovaný, unavený, může mít zvýšenou chuť k jídlu nebo pití.
První pomoc při záchvatu
- Zachovejte klid a zajistěte okolí (odstraňte předměty, o které by se pes mohl poranit).
- Na zvíře nesahejte do tlamy – hrozí pokousání.
- Pokud záchvat trvá déle než 5 minut nebo se opakuje několikrát za sebou, je nutné okamžitě vyhledat veterináře (tzv. status epilepticus je život ohrožující stav).
Diagnostika a léčba
Veterinář nejprve vyloučí možné příčiny (metabolické poruchy, infekce, nádory). Pokud jde o idiopatickou epilepsii, léčba je dlouhodobá – obvykle pomocí antiepileptik (např. fenobarbital, kalium bromid, imepitoin).
Cílem léčby není vždy úplné odstranění záchvatů, ale jejich zmírnění a snížení frekvence. Důležitá je spolupráce majitele – vedení záznamů o záchvatech, pravidelné kontroly a přesné dodržování dávkování.
Epilepsie a chov
Protože idiopatická epilepsie často souvisí s dědičností, doporučuje se postižené psy vyřazovat z chovu. Některá plemena mají vyšší predispozici (např. border kolie, retrívři, němečtí ovčáci, beagli).
Odpovědný chov znamená nejen sledování zdravotního stavu jedinců, ale i otevřenou komunikaci mezi chovateli, aby se nemoc dále nepřenášela.
Život se psem s epilepsií
Mnoho psů s dobře nastavenou léčbou vede plnohodnotný život. Vyžaduje to ovšem disciplínu, trpělivost a citlivý přístup. Chovatel i majitel mohou takovým psům pomoci vhodným prostředím, klidným režimem a prevencí stresu.
Epilepsie není konec světa, ale nemoc, se kterou je třeba počítat. Zodpovědný přístup – jak ze strany veterináře, tak majitele i chovatele – může výrazně zlepšit kvalitu života psa a současně chránit budoucnost plemene.